Samurajové, nindžové a tate na scéně

Kdo byli samurajové

Samurajové byli profesionální válečnická vrstva předindustriálního Japonska, vazalové sloužící svým pánům. Od dětství se cvičili v šermu, lukostřelbě a jízdě na koni a studovali také literaturu a kaligrafii. Za tokugawského šógunátu proměnilo dlouhé období míru válečnický stav v dědičný status a správní vrstvu a mnoho samurajů pracovalo jako úředníci, policisté nebo učitelé. Po reformách Meidži přišli o stipendia a výsady, které tuto vrstvu definovaly, včetně práva nosit meče.

Meč u pasu

Krátká, lehká katana se objevila v období Nanboku-čó a postupně převládla nad delším a těžším tači. Zákon z roku 1629 nařizoval samurajům ve službě nosit dva meče a na konci tokugawské éry se tento pár stal spíš symbolem postavení než zbraní denní potřeby. Tači, které se v boji stalo neohrabaným, bylo uchováváno jako symbol autority, jejž nosili vysocí samurajové, a právě tuto symboliku si scénický kostým stále vypůjčuje.

Nindžové: špioni, ne vrazi

Nindža, neboli šinobi, byl špion a infiltrátor v předmoderním Japonsku a existuje jen málo důkazů, že by nindžové byli vrazi. Během nepokojů období Sengoku vytvořili rolníci-bojovníci v provincii Iga a sousedním okrese Koka ligy pro sebeobranu a prodávali své služby jako žoldnéři a špioni. Poté, co byl v 17. století ustanoven tokugawský šógunát, zmizeli z dohledu. Zcela černý kostým a vrhací hvězdice přišly později, z divadla období Edo, kde černá kopírovala oděv kulisáků, které mělo publikum ignorovat.

Co znamená tate

Tate, psáno znaky pro zabíjení a formaci, je technika scénického boje holýma rukama nebo se zbraněmi na jevišti, ve filmu a v televizi. Používá se především v historických dramatech. Termín je obvykle odvozován od vůdce souboru Shinkokugeki Sawady Shōjirōa a hry poprvé uvedené v roce 1921 a od roku 1936 se začal číst jako tate. Japonské prameny jej přirovnávají k západnímu scénickému boji: cílem je souboj, který vypadá skutečně, a přitom zůstává bezpečný pro všechny.

Na co se zaměřit

V choreograficky připraveném souboji je každý sek, krok i reakce naplánovány, takže umění spočívá v tom, jak přesvědčivě tento plán působí. Sledujte, jak reaguje ten, kdo dostane zásah, stejně jako ten, kdo se ohání, a jak se mění tempo mezi duelem a davovou scénou. Představení má také živou hudbu, proto poslouchejte, jak jsou souboje a tance proti ní vedeny. Nic z toho nevyžaduje japonštinu. Představení v areálu chrámu Kanda Myojin nemá žádné dialogy, které by bylo třeba sledovat, a jeho samurajské a nindžovské výstupy vyprávějí pohybem.

Kam představení zapadá

Představení spojuje samurajské šermířské souboje, nindžovskou akci, tradiční tanec a japonskou hudbu v příbězích čerpaných z legend. Patří do dlouhé řady japonských historických dramat, nikoli do výuky dějepisu. Přijďte kvůli choreografii a prostředí a zbytek berte jako divadlo. Pokud chcete znát legendu stojící za jeho hlavní kapitolou, pokrývá ji průvodce o Tairu no Masakadovi a rezervační průvodce vysvětluje jednotlivé balíčky.

Přečtěte si dále: Taira no Masakado: vzbouřenec svatyně